Jen málo řemesel v lidské historii bylo natolik ceněno, že se jeho zástupci objevili mezi bohy. Kovářství je však jedním z nich. Svědčí o tom mnoho bohů – kovářů, na které můžete narazit téměř ve všech kulturách Evropy, Asie i Afriky. Zde najdete některé z nich, které se nám podařilo vypátrat.

Goibniu (Goibhniu, výslovnost: ‘Goive-nu’) je keltský bůh z oblasti Irska, příslušník rodu Tuatha Dé Danann – syn Tuireanna a Danu. Bůh kovářů, zbrojířů, šperkařů, ohně, léčivých lektvarů. Ve waleské oblasti je jeho obdobou bůh Govannon. Je jedním z triády bohů řemesel (Trí Dée Dána) – on je kovářem, Luchtaine tesařem a Creidhne zlatotepcem. Goibniu umí pouhými třemi údery svého kouzelného kladiva vyrobit dokonalý meč nebo kopí, které nikdy neminou cíl a vždy usmrtí. Rovněž předsedá hostině v zásvětí, zvané Fled Goibnenn, na které vaří pivo, způsobující nesmrtelnost.

Před druhou bitvou u Magh Tuireadh Goibniu, Luchtaine a Creidhne společně zhotovili kouzelné zbraně. Fomóirové k nim vyslali špeha, aby zjistil tajemství výroby zbraní. Špeh Goibniua dokonce zranil.

  • zdroj : wikipedia

Héfaistos je syn Dia a Héry. V řecké mytologii byl bohem ohně a kovářství, jeho římský ekvivalent je Vulkán (latinsky Vulcanus). Héfaistos byl ošklivý a slabý hned po svém narození. Vlastní matka ho pro jeho nedokonalost svrhla z Olympu. Zachránily ho a vychovaly bohyně Thetis a Eurynomé. Jednou pak Héra zjistila, že překrásný šperk, který měla Thetis, vytvořil Héfaistos. Přivedla proto Héfaista zpět na Olymp a zařídila mu bohatě vybavenou kovárnu s dvaceti měchy. Héfaistos se tak se svou matkou smířil a jednou, když se jí statečně zastával proti Diovi, srazil ho jeho otec podruhé z Olympu. Héfaistos padal celý den a když konečně dopadl na ostrov Lémnos (někdy uváděn jako Limnos), zlomil si obě nohy a velmi potřeboval pomoc obyvatel, kteří ho vlídně přijali.

Často bývá srovnáván s bohyní Pallas Athénou. Je velmi zručným kovářem, který zhotovuje mistrná díla, nevyrovná se však Pallas Athéně duchem, který je hlavním základem umění. Héfaistos má dílny pod Etnou, kde vládne základnímu prvku kovářského řemesla, ohni. Jeho pomocníky jsou Kratos (síla) a Biá (Násilí). Pallas Athéna předčila Héfaista nejen duchem, ale i svou ladností – Héfaistos byl belhající se mrzák, kterému se bohové často vysmívali. Přece však Héfaistos, zdánlivě nemotorný a slabý, vystavěl bohům jejich nádherné paláce na Olympu, zhotovil zbroj největšího hrdiny Achillea, brnění jednoho z předních řeckých reků Dioméda a na výzvu Diovu vytvořil z vody a země bytost Pandoru. Podle Odysseje byla manželkou Héfaistovou bohyně Afrodíté, která ho podváděla s bohem Áreem. Když pak Héfaistos milence překvapil a zavolal bohy, aby viděli tuto nevěru, sklidil opět jen výsměch a Afrodíté zůstala stejná.

Héfaistos nejvíce miloval ostrov Lémnos (do dnešních dnů se zachovaly zbytky města, pojmenovaného právě po Héfaistovi – Ifaistia ), kde byl též soustředěn jeho kult. K Héfaistově poctě konali Řekové okázalé slavnosti. V Athénách, kde stojí dodnes jeho chrám ( Héfaisteion / Hephaisteon – chrám v dórském slohu se nápadně tyčí nad korunami stromů v rohu Agorá a připomíná zmenšeninu Parthenonu, jemuž zároveň konkuruje jako jeden z nejlépe udržovaných řeckých chrámů ), byly dvojího druhu: héfaisteie a chalkeie; první se slavila zpočátku každý rok, později ( od roku 329 př. n. l.) každý čtvrtý rok v polovině listopadu; druhá se konala každoročně a zúčastňovali se jí zejména kováři.

Héfaistos byl zobrazován v pracovní haleně (exomis), která pravou ruku nechávala zcela volnou, s kovářskou zašpičatělou čapkou na hlavě a s odznaky své profese – kleštěmi a kladívkem – v rukou.

Když Prométheus kradl bohům oheň, bylo to právě z Héfaistovy dílny v hoře Moschylos na ostrově Lémnu.

Jeho symboly jsou kovářské kladivo, kovadlina, a pár kleští.

  • zdroj : wikipedia

Svarog (praslovansky Svarogъ, též Svaroh) je nebeským bohem Slovanů, byl jedním z prvotních indoevropských bohů, kterého si Slované s nejvyšší pravděpodobností přinesli ze své prastaré domoviny. Podobně jako jiní indoevropští bohové nebe, byl i Svarog později považován za pasivního a zastíněn bohy mladší generace – zvláště pak bohem hromovládcem, jakým zřejmě byl Perun. Dosud nebyla doložena žádná Svarogova svatyně ani modla, jako prvotní bůh nebe zřejmě ani podobu mít nemusel.

V reformovaném panteonu knížete Vladimíra v Kyjevě v 9. století se již Svarog nevyskytuje, nejvyšším bohem je zde právě Perun. Svarog pravděpodobně plnil funkci boha řemesel, především pak kovářství, ale také byl zřejmě dárcem a ustanovitelem prvních zákonů. Dnes bývá Svarog obecně považován za stvořitele světa (popřípadě slunce?), boha nebeského světla a ohně, který poté, co stvořil svět, odešel na nebesa a od té doby se již nestaral o pozemské záležitosti. Sluneční bůh (Dažbog/Svarožic) bývá zpravidla považován za jeho syna. Jako bůh řemesel a kovářství měl zřejmě vyzbrojit Peruna kovovými zbraněmi za účelem boje s nebeským drakem (Zmejem), který je představitelem zla ve slovanské mytologii.

  • zdroj : wikipedia

Qaynān byl bůh uctívaný Sabeanským lidem v pre-islámské Jižní Arábii. Na základě etymologie mohl být Qaynān bůh kovářů.

  • zdroj : wikipedia

Gibil je v sumerském bájesloví bůh ohně, je různě udáváno, že je synem buď An a Ki, An a Shaly, nebo Ishkur a Shaly. Později se vyvinul do akkadského boha Gerry. V některých verzích Enûmy se říká, že Gibil udržuje ostré zbraně, má obrovskou moudrost a jeho mysl je tak obrovská, že ji ani všichni ostatní bohové nemohou pochopit. Některé verze říkají, že Gibil, jakožto pán ohně a kovárny, má také znalosti o hutnictví.

  • zdroj : wikipedia

Gobannus (nebo Gobannos, galská forma někdy Cobannus) byl galsko-římský bůh, podle jehož jména, znamenajícího „kovář“, je identifikován jako patron kovářů.

  • zdroj : wikipedia

Ogun nebo Ogoun (Yorubsky: Ògún, portugalsky: Ogum, Gu, také hláskované Oggun nebo Ogou, v Latinské Americe známý jako Ogún) je Orisha, Loa a Vodun. Je bojovník a mocný duch práce s kovem, stejně jako rumu a jeho výroby. Je také známý jako ‘bůh železa’. Hlavní symboly Oguna jsou železo, pes a palmový list. Symbolizují úlohu Oguna v transformaci, meditaci a funkci. Železo je primárním znakem Oguna. Ogunovy oltáře a obřady zobrazují a používají železné předměty, jak v oblastech Yoruby, tak přes africkou diasporu. Příznivci Oguna nosí řetězy s prvky železných nástrojů; Ogunovy festivaly obsahují nože, zbraně, kovářské náčiní, nůžky, klíče a další železné nástroje z každodenního života.

  • zdroj : wikipedia

Kothar-wa-Khasis (Ugaritic: 𐎋𐎘𐎗𐎆𐎃𐎒𐎒, hebrejsky: כושר וחסיס) je kanaánský bůh, jehož jméno znamená „Šikovný a Moudrý“ nebo „Zručný a Bystrý“ nebo „Obratný a Chytrý“. Další z jeho jmen znamená „Zručný na obě ruce“. Kothar je kovář, řemeslník, inženýr, architekt a vynálezce. Je také věštec a kouzelník, který vytváří posvátná slova a kouzla, zčásti proto, že v mnoha kulturách je asociace mezi prací s kovy a kouzly. Bůh jménem Ka-sha-lu v textech od Ebla naznačuje, že byl známý v Sýrii už v pozdní třetině tisíciletí př.nl.

  • zdroj : wikipedia

Kagu-tsuchi nebo Kagutsuchi (カ グ ツ チ), označované jako Hinokagatsuchi (火 之 迦 具 土) v Kojiki, a Kagutsuchi (軻 遇 突 智) nebo Homusubi (火 産 霊) v Nihon-Shoki, je v japonské mytologii duchem ohně. Narození Kagu-tsuchiho spálilo jeho matku Izanami a způsobilo její smrt. Jeho otec Izanagi ve svém zármutku sťal Kagu-tsuchiho mečem Ame no Ohabari (天 之 尾羽 張) a nasekal jeho tělo na osm kusů, které se staly osmi sopkami. Krev, která kapala z Isanagiho meče, vytvořila řadu božstev včetně boha moře Watatsumiho a boha deště Kuraokamiho. Narození Kagu-tsuchiho v japonské mytologii přichází na konci stvoření světa a znamená počátek smrti.

V Engishiki, zdroji, který obsahuje mýtus, Izanami ve své smrtící agonii porodila vodní bohyni Mizuhame a dovoluje jí zpacifikovat Kagu-tsuchiho, pokud se stane násilným. Tento příběh také obsahuje odkazy na tradiční hasicí nástroje: tykve pro přenášení vody a mokré jíly a vodní rákosy pro hašení požárů.

  • zdroj : wikipedia

Ilmarinen, věčný kovář a vynálezce v Kalevale, je bůh a archetypální umělec z finské mytologie. Je nesmrtelný a schopný vytvořit prakticky cokoli, ale je vyobrazován jako nešťastný v lásce. Je popisován, jak zpracovává známé kovy, včetně mosazi, mědi, železa, zlata a stříbra. Velká díla Ilmarinena zahrnují tvorbu kupole oblohy a vykování Sampa. Jeho obvyklým přídomkem v Kalevale je seppo, poetické slovo pro “kováře” a zdroj daného jména Seppo.

  • zdroj : wikipedia
Close Menu