Historický vývoj lampy

Nejstarší olejová svítidla pocházejí z doby bronzové. Byly to kamenné misky nebo misky z mušlí plněné rostlinným olejem s knotem z hořícího dřívka.

 Jejich pokročilejší formy pochází ze starověkého Egypta, kde byly používány misky na olej s plováky a uzavřené ploché kahany s knoty, především z keramiky. I ve starověkém Římě byly nejběžnější ploché keramické olejové kahánky, které jsou často objevovány při archeologických vykopávkách. Jejich horní plochy byly často zdobeny plastickými dekory. Byly vyráběny z kovu, nejčastěji bronzu, ale i ze skla, slonoviny apod. V bohatších domácnostech byly zavěšovány do lustru.

Dalším římským olejovým svítidlem byly skleněné lampy zavěšované na řetězy od stropu. Byly to jednoduché miskovité lampy ve tvaru trychtýře. V těchto lampách ležel na hladině plovák s knotem.

 Ve středověké Evropě představovala olejová svítidla velmi vhodný světelný zdroj pro domácnosti i veřejná prostranství. Tehdejší lidé mohli volit mezi čadícími loučemi a pochodněmi nebo páchnoucími lojovými svíčkami a olejovými svítidly. Nepáchnoucí voskové svíčky byly dostupné jen bohatým. Ze středověku tak je doloženo množství různých typů olejových lamp a kahanů ve tvaru misky.

 Měly nejrůznější tvary, od válcovitých po tvar připomínající vázy, a některé z nich měly uprostřed misky válcovitou nálevku pro dolévání oleje. Od 12. století se v arabských sklárnách začala rozvíjet malba emaily, a to se projevilo i ve výzdobě lamp, které byly poté zdobeny bohatými ornamentálními dekory. Skleněné závěsné lampy s plováky ze 14. století jsou doloženy v archeologických nálezech i v českých zemích. Jde o kónicky se zužující misky, které mají pod okrajem mírnou prohlubeň pro upevnění závěsného systému. Podobné lampy se našly i v dalších Evropských městech.

 V 16. století popsal italský fyzik a matematik Geronimo Cardano olejovou lampu s nádobkou s olejem posazenou výše, než byl umístěn knot. Jednalo se o první velkou změnu ve vývoji. Tento systém umožňoval lepší přísun oleje ke knotu s využitím principu spojených nádob. V této době již bylo také známo, že kovový komínek (cylindr) okolo plamene zvyšuje tah a svítivost plamene, ale tento poznatek byl v praxi využit až později, v 18. století.

 V první polovině osmdesátých let 18. století přišli dva muži na stejný nápad, zavedením plochého knotu vyžili jeho šířky k zajištění větší svítivosti.

 V roce 1783 přišel s převratným vynálezem fyzik a chemik François-Pierre-Ami Argand, který zavedl hořák s posuvným dutým knotem. Tento knot, ke kterému měl vzduch přístup z obou stran, dále zvyšoval svítivost hořáku lampy. Argandův hořák se nadlouho stal nejvýkonnějším zařízením tohoto typu. Argand rovněž posadil skleněný cylindr na rámeček níž pod hořák a zlepšil tímto způsobem rozptyl paprsků. Argand se dvěma společníky založil továrnu na lampy a jeho výrobky se rychle rozšířily po celé Evropě.

 První polovina 19. století byla zlatým věkem olejových lamp. Jednotliví výrobci a vynálezci si nechávali patentovat nové varianty stávajících svítidel a vynalézali svítidla nová. Vlna zdokonalování olejových svítidel je zřejmá téměř ve všech evropských zemích a ukazuje naprosto zřetelně na význam olejového osvětlení v této době.

 Vynález petrolejové lampy a její rozšíření v podstatě zlikvidovaly masové používání olejových lamp, které petrolejky v mnoha směrech předčily. Ve veřejném osvětlení je rychle nahrazovaly plynové lampy. Olejová svítidla zastarala zhruba v průběhu jednoho desetiletí a pomalu jen dosluhovala tam, kde nebylo dostupné lepší osvětlení. Přežila pouze v podobě drobných svítidel fungujících jako dekorace. Nyní jsou světla na elektřinu, a olejové lampičky tak zůstávají jen dekorativním předmětem.

Autor : Petr Kupsa

Close Menu