Kalitelnost je schopnost oceli zakalením získat větší tvrdost a pevnost v tahu. Kalení je zahřátí oceli na rekrystalizační teplotu a následné rychlé ochlazení. Kalitelné jsou oceli s vyšším obsahem uhlíku, oceli s nízkým obsahem uhlíku (např. 0,1%) po zakalení tvrdnou jen nepatrně. Při kalení se měkký a houževnatý austenit mění na tvrdý martenzit, který má větší objem než austenit a proto v oceli vzniká velké vnitřní pnutí, které se dá zmenšit popuštěním. Na tvrdost zakalené oceli má největší podíl množství uhlíku, rozpuštěného v austenitu v okamžiku zakalení. Podle druhu a účelu se kalí do různého prostředí. Uhlíkaté oceli většinou do vody a slitinové většinou do oleje.

Popouštění je zahřátí oceli na danou teplotu (viz. dále), setrvání na této teplotě pro dosažení struktury blízké rovnovážnému stavu a poté pomalé zchladnutí. Popouštět se dá buď za nízkých teplot (do 250°C) a to pro snížení vnitřního pnutí a dosažení vyšší houževnatosti, nebo za vyšších teplot (nad 450°C) pro dosažení velké houževnatosti. Popouštět také lze vnitřním teplem, což se uplatňuje zejména při kusové výrobě. Ocel se při kalení nezchladí úplně a na jejím očištěném kusu se sleduje přechodová barva, po jejímž dosažení se materiál rychle zchladí. Popouštět by se mělo co nejdříve po zakalení, kdy je riziko praskání největší.

Žárové barvy
Popouštěcí barvy
Close Menu