(4. – 1. století př. n. l.)
Období laténské je na území západní a střední Evropy všeobecně spojováno zejména s kulturou Keltů. Zahrnuje dobu od 4. – 1. století př. n. l. a vyznačuje se hromadným užitím železa, které však stále zůstává poměrně drahým kovem.
Keltové zaznamenali velký rozvoj hutnictví. Železnou rudu těžili povrchově a roztlučenou ji tavili v jednorázových hliněných pecích pomocí dřevěného uhlí. Vzniklá železná houba byla za opakovaného ohřevu, překováním těžkými kamennými nástroji, hutněna a zbavována strusky. Používalo se měkké železo s nízkým obsahem uhlíku (součásti oděvů, ale i nože, sekery a meče a kopí), ale i železo tvrdší (s vyšším obsahem uhlíku), vyráběly se i celoocelové předměty a také cementované (nůžky, nože, dláta). Lze rozlišit přibližně sedmdesát různých druhů železných předmětů, které vyráběli. Používali kalení i následné popouštění, svařovali různé druhy oceli, nebo železo a ocel (např. ocelové klíny vkládané do břitů). Vyráběli předměty z plechu, běžně nýtovali za studena a děrovali tenké pláty i silnější bloky. V keltských sídlištích, takzvaných oppidech, již pracovali usedlí a dobře cenění kováři.
