(8. – 12. století)

Slovanské kovářství bylo již od počátku, to je v 8. a 9. století, na srovnatelné úrovni s okolním světem. Bylo produktivní a výrobky mělo srovnatelné s úrovní doby laténské. Na našem území dosáhlo ruční kovářství vrcholu v době 9. – 12. století, doloženo je používání dokonalého nářadí. Kováři zvládali cementaci až do 0,9% obsahu uhlíku, ovládali dokonale kalení a popouštění a mistrně navařovali vysokouhlíkaté oceli s měkkým, nízkouhlíkatým železem.

Kovářské náčiní z první třetiny 9. stol.

Kovaly se meče, což dělali i méně zdatní řemeslníci, jednodušší orné nářadí, ale i složitější, například kosy a srpy, zhotovené navařováním ocelových břitů. Sekery byly s nauhličeným ostřím, s navařeným břitem, nebo složitě skládané, nože cementované, celoocelové, nebo svářené z oceli a železa. Další vyráběné nářadí byly například cementované průbojníky, šídla, pružinové nůžky, nebo celoocelové, kalené a popouštěné pilníky. Již také byly vyráběny železné mechanické zámky s klíči. V době raného středověku se kováři oddělili od hutníků, nabyli významějšího společenského postavení a specializovali se (hřebíkáři, zámečníci, nožíři…). Pracovali v malých kovárnách, pravděpodobně v sedě. Kovárny byly zahloubené, s kovadlinou na špalku, ručním měchem a korytem na vodu. Složitější výrobky byly dílem specializovaných kovářů, pracujících v hradištích, či sídlech vládců.

Close Menu