Způsoby ohýbání

Ohýbáním měníme tvar materiálu. Při ohýbání je ohýbaný materiál v místě ohybu namáhán střídavě tahem a tlakem. Ohýbat materiál můžeme:

  • za studena – menší průřezy materiálu
  • za tepla

Za tepla ohýbáme zpravidla tyčové materiály většího průřezu. Při ohýbání za tepla materiál ohříváme až na kovací teplotu. Ohýbání za tepla používáme také tehdy, jestliže vyžadujeme, aby se místo ohybu nedeformovalo nebo nepoškodilo.

V místě ohybu se na vnější straně ohybu materiál natahuje (prodlužuje), na vnitřní straně se zkracuje, tzn. stlačuje se.

Při ohybu je v určité části materiálu délka neměnná, říkáme ji neutrální délka. Je-li poloměr ohybu větší než pěti násobek tloušťky ohýbaného materiálu, je neutrální délka změřitelná přesně v polovině mezi vnitřním a vnějším okrajem oblouku. Je-li poloměr ohybu menší než pětinásobek tloušťky ohýbaného materiálu, je délka změřitelná asi v jedné třetině tloušťky od vnitřního oblouku.

Postup práce – technologie ohýbání

Plech, drát a pásový materiál ohýbáme nejčastěji ve svěráku, do jehož části vložíme podle požadovaného ohybu nejrůznější vložky s ostrými nebo zaoblenými hranami nebo materiál s kruhovým profilem. Ohýbání provádíme údery kladiva nebo pryžovými paličky na ohýbanou část.

Ohýbání trubek

Malé průměry potrubí asi do ¾ ohýbáme za studena. Jestliže požadujeme dokonalý ohyb bez viditelných deformací trubky, naplníme ji před ohybem suchým pískem a zazátkujeme.

Přesné a dlouhé ohyby, např. na tabulích plechu apod. je možno provádět na univerzálních ohýbačkách.

Ohýbání
Způsoby ohybu
Close Menu