Pájením se nerozebíratelně, metalurgickou cestou, působením vhodného zdroje tepla, spojují stejné, nebo různé kovové materiály (popř. i s nekovy), pomocí přídavného materiálu – tzv. pájky, která má odlišné chemické složení a nižší bod tavení, než základní (pájený) materiál.

  • Při pájení nedochází v místě spoje k natavení spojovaných materiálů  
  • Ohřívá se buď jen pájené místo, nebo celá součást
  • Spojení nastává nejčastěji v důsledku vzájemné difuze a rozpustnosti pájky a základních materiálů
  • Spoj vzniká spojením tří materiálů: základního, pájky a tavidla

Pro pájení se používá pájedlo (nástroj, který umožňuje natavit přídavný materiál) a pájka (přídavný materiál)

Pájka : vykazuje značně nižší teplotu než pájený materiál má jiné chemické složení než pájený materiál

Pájedlo : elektrická odporová (pro pájení měkké) kyslíko-acetylenový plamen (pro pájení tvrdé) dříve se používala benzinová pájedla pájedla nahřívaná plamenem

Dělení pájení

  • Podle teploty tavení pájky:
    • Pájení měkké: teplota solidu pájky je do 450°
    • Pájení tvrdé: teplota solidu pájky je nad 450°C
    • Ttav (tavidla) < Ttav (pájky) < Ttav (základního materiálu)
  • Podle použitého zdroje
  • Podle způsobu spojení a tvaru pájeného spoje
  • Podle prostředí
  • Podle způsobu nanesení pájky na stykové plochy
    • Na kapilární: mezera je < 0,25 mm
    • Na nánosové: Pracovní teplota u kapilárního způsobu je 20-100°C nad teplotou likvidu pájky . U nánosového se rovná pracovní teplota teplotě smáčení základního materiálu
 

Tavidla

  • Chemické látky, které zlepšují technologii pájení.
  • Tavidla chrání pájku i základní materiál před účinky okolního prostředí (oxidací) Forma tavidla:
  • Prášek
  • Kapalina
  • Pasta
  • Ochranná atmosféra
  • Nebo místo tavidla může být použito vakuum

Vady spojů

  • Studený spoj
  • Přehřátý spoj
  • Pájkou nesmáčená místa
  • Výskyt plynových dutin
  • Kapky pájky
  • Zbytky tavidla
  • Nedostatečný přechod pájky
  • Trhliny
Close Menu