Pájením se nerozebíratelně, metalurgickou cestou, působením vhodného zdroje tepla, spojují stejné, nebo různé kovové materiály (popř. i s nekovy), pomocí přídavného materiálu – tzv. pájky, která má odlišné chemické složení a nižší bod tavení, než základní (pájený) materiál.
- Při pájení nedochází v místě spoje k natavení spojovaných materiálů
- Ohřívá se buď jen pájené místo, nebo celá součást
- Spojení nastává nejčastěji v důsledku vzájemné difuze a rozpustnosti pájky a základních materiálů
- Spoj vzniká spojením tří materiálů: základního, pájky a tavidla
Pro pájení se používá pájedlo (nástroj, který umožňuje natavit přídavný materiál) a pájka (přídavný materiál)
Pájka : vykazuje značně nižší teplotu než pájený materiál má jiné chemické složení než pájený materiál
Pájedlo : elektrická odporová (pro pájení měkké) kyslíko-acetylenový plamen (pro pájení tvrdé) dříve se používala benzinová pájedla pájedla nahřívaná plamenem
Dělení pájení
- Podle teploty tavení pájky:
- Pájení měkké: teplota solidu pájky je do 450°C
- Pájení tvrdé: teplota solidu pájky je nad 450°C
- Ttav (tavidla) < Ttav (pájky) < Ttav (základního materiálu)
- Podle použitého zdroje
- Podle způsobu spojení a tvaru pájeného spoje
- Podle prostředí
- Podle způsobu nanesení pájky na stykové plochy
- Na kapilární: mezera je < 0,25 mm
- Na nánosové: Pracovní teplota u kapilárního způsobu je 20-100°C nad teplotou likvidu pájky . U nánosového se rovná pracovní teplota teplotě smáčení základního materiálu
Tavidla
- Chemické látky, které zlepšují technologii pájení.
- Tavidla chrání pájku i základní materiál před účinky okolního prostředí (oxidací) Forma tavidla:
- Prášek
- Kapalina
- Pasta
- Ochranná atmosféra
- Nebo místo tavidla může být použito vakuum
Vady spojů
- Studený spoj
- Přehřátý spoj
- Pájkou nesmáčená místa
- Výskyt plynových dutin
- Kapky pájky
- Zbytky tavidla
- Nedostatečný přechod pájky
- Trhliny