(8. tisíciletí př. n. l.)

O kovářství se dá mluvit od chvíle, kdy lidé začali zpracovávat kovy za studena a za tepla, za účelem jejich zformování pro určitou potřebu – jako nástroje, i jako šperky. Nejprve to bylo železo meteorického původu, ale především kovy v jejich čisté přírodní podobě, jako jsou zlato a stříbro, vzácně také měď a cín. První ozdoby a šperky z drahých kovů se datují už do 8. tisíciletí př. n. l. a to ze starého Egypta.

čelenka neznámé princezny nebo královny - foto John Campana

Ve 4. tisíciletí př. n. l. se začala hutnicky vyrábět měď, ze které se výrobky zpočátku pouze odlévaly, ale časem se zjistilo, že prokováním získá měď mnohem pevnější strukturu, byla proto tepána a kována za studena i za tepla – na našem území se tak dělo v pozdní době kamenné (též tzv. doba měděná), v období 3500 až 2300 př. n. l.

Posléze se při tavení kovů začaly vyrábět slitiny, které měly odlišné vlastnosti, než původní kovy . V období 2300 až 750 př. n. l. to byl zejména bronz – slitina mědi a cínu. Ten se opracovával do 5% obsahu cínu za studena, při vyšším obsahu cínu (až 15%) pak za tepla. Při nejvyšším obsahu cínu, zmíněných 15 %, má bronz nástrojovou pevnost a lze ho tak použít i při výrobě zbraní.

Pravé kovářství jako takové začíná až s příchodem doby železné.

Close Menu