Svařování elektrickým obloukem je tavné svařování, při kterém dochází k natavení stykových ploch základního materiálu a přídavného materiálu teplem od elektrického oblouku.
Roztavený kov základního a přídavného materiálu se slije a po ztuhnutí vzniká svar. Svařovací oblouk je elektrický výboj v neředěných plynech, který se udržuje samostatně a vyznačuje se vysokou proudovou hustotou při nízkém napětí. Elektrický oblouk hoří mezi anodou (+ pól, 2400 °C) a katodou (- pól, 2100 °C). Teplota elektrického oblouku v obloukovém sloupci dosahuje 6 000 – 8 000°C. Hoření oblouku podporují opakované zkraty vzniklé odkapáváním roztaveného materiálu z elektrody. Pomocí oblouku lze svařovat mnoha způsoby
- svařování v ochranné atmosféře
- obalenou elektrodou
- pod tavidlem
Zdrojem svařovacího proudu jsou svařovací dynama, transformátory, usměrňovače, měniče. Dodávají elektrickou energii potřebnou pro zapálení a hoření elektrického oblouku do uzavřeného svařovacího obvodu.
Elektrody
Elektroda je přídavný materiál, kterým přichází do místa svaru elektrický proud přeměňující se v teplo. Vlivem vysoké teploty dochází při svařování k tavení elektrody a povrchu základního materiálu. Roztavený kov elektrody a tavený obal přechází obloukem do roztavené lázně a vytváří tak svar, který je chráněn vrstvou strusky. Druhy elektrod:
- Tavné – kovové (ocel podobného složení, jako základní materiál)
- Netavné
- kovové – ze speciálních slitin, mohou být holé nebo obalené o nekovové – z grafitu
- nekovové – z grafitu